ODEBÍRAT NOVINKY
Opište prosím kontrolní kód "4785"

Náš život s "bezplenkáčkem"

BKM.jpg
S bezplenkovou komunikační metodou neboli přirozenou hygienou nemluvňat jsem se náhodně potkala dlouho před tím, než se mi narodil syn. Bylo to ještě na vysoké škole na semináři zahraniční lektorky o péči o postižené děti, kde ji přednášející zevrubně vysvětlovala a mě to přišlo naprosto úžasné, i když jsem si nedovedla představit, jak by mohla fungovat v běžném životě (škoda, že nemůžu najít poznámky, srovnání s dnešními znalostmi by mě docela zajímalo).
Psal se tehdy rok 1999 nebo 2000. Znovu jsem BKM potkala až po 12 letech, kdy jsem přemýšlela nad tím, jak budu pečovat o své miminko, které jsme očekávali. Jedna z kamarádek, když zjistila, jakým směrem se ubírá moje uvažování, mi poslala hromadu knížek, které by mě mohly zajímat. Mezi nimi byl Koncept kontinua od Jean Liedloff a právě Bez plenky od Ingrid Bauer. S manželem jsme je důkladně pročetli (já aspoň 2x) a rozhodli se, že to zkusíme.
Před porodem jsem si tedy nepořizovala žádnou bohatou a krásnou plenkovou výbavičku, ale koupila kyblík na BKM s návlekem, 2 návleky na nožičky, rychloprdky, 3 balení čtvercových plen, 2 svrchní kalhotky s PUL, separační plenky a ušila jsem si 2 flísové minimální plenky. Časem jsem dokoupila ještě 3 AIO na cesty. Začali jsme hned od narození a zpětně myslím, že je to tak jednodušší. Lépe jsme se se synem sžili, bylo pro mě snazší se na něj naladit, byli jsme pořád spolu. Hodně jsem ho kojila, nosila v šátku, spali jsme spolu a byl stále u mě. Vnímat jeho potřeby nebylo tak obtížné. Zpočátku jsme více časovali (s doprovodem zvuku č-č či náznakem tlačení) - dávala jsem jej vyčůrat, vždy když se probudil, po kojení, než jsem ho uvázala do šátku, po příchodu z venku, atd. Dělala jsem to i v noci - když se probudil, dala jsem ho vyčůrat, nakojila a on usnul. Suché noci měl hodně brzy. Přes den to bylo jak kdy, někdy jen 2-3 mokré plenky, někdy jich bylo třeba i 15. Kde by mě napadlo, že miminka čůrají i 6 x za hodinu, že? Kakání bylo celkem pravidelně 1-2x denně, brzy ráno nebo odpoledne. Někdy se nám to dařilo skvěle, intuice mi moc pomohla, jindy jsem propadala zoufalství. Ale nikdy jsem si neřekla, že toho nechám! Manžel se ochotně zapojil, i když připomínání bylo více na mě. Syn začal časem signalizovat - hlasitě tlačil nebo syčel a kroutil se.
Jak rostl a měnily se jeho signály, přišlo mi, že je těžší a těžší se na něj znovu naladit, ale spíše to bylo tím, že jak se postupně osamostatňoval měla jsem více aktivit i mimo péči o něj a ty mě rozptylovaly. Nejlíp se nám dařilo v noci a když byl syn v šátku, to byl téměř vždycky suchý. Jak lezl a postupně se začal zvedat, počůraných plen bylo zase více. Ale přijali jsme to jako fakt. Nebojovali jsme s tím. Zkrátka jsem častěji prala, ale aspoň byl syn pořád v suchu. Kakání nám šlo celkem spolehlivě, jen občas špinavá separační plenka, celá dávka byla téměř vždy v nočníčku nebo v záchodě. Nad umyvadlo ani vanu jsme moc nechodili. Jen nad vanu občas čůrat, když byl syn větší. Nejvíc jsme užívali nočníček, protože nebylo nutné nikam domem pochodovat. Měli jsme ho u postele i v noci.
Někdy to byla pohoda, harmonie, byla jsem na syna dobře naladěná, ale byly i okamžiky, kdy jsem v sobě musela potlačovat vztek. Měla jsem pocit, že to snad dělá schválně, že přece přesně ví, jak na to a přesto je pořád mokrý. Nebo ho dám nad nočník, on se vzteká, že nechce a po zabalení nebo když ho nemám bez pleny je do 5 min mokrý. BKM mě hodně naučila trpělivosti, snad i díky ní zvládám náročnější situace více v klidu i dnes. Naučila jsem se lépe ovládat, abych nezvyšovala hned hlas a syn se nelekal - to se mi nyní taky hodí :) Když bylo synovi něco málo přes rok, bylo to na začátku zimy, přišla totální krize. Byl mokrý tak často, že protékaly i svrchňáčky, takže jsem se rozhodla, přece jen rozšířit naši látkovací výbavičku. Nakoupila jsem vkládací plenky, nějaké kalhotové a kapsové plenky, pár AIO a svrchní kalhotky na výměnu. Na nočník jsem syna stále dávala v pravidelných intervalech - po spaní, před kojením, než jsem ho dala do šátku atd., občas i dle intuice, ale když se vzpíral nechala jsem ho, nechtěla jsem ho lámat. Snažila jsem se ho vždy přebalit hned, jak jsem zjistila, že je mokrý. Ale v plenkách byl déle, než ve čtvercovce, tam to člověk poznal okamžitě. S dnešními kvalitními plenkami to hned nezaregistrujete. Bylo mi to líto, ale co jsem mohla dělat. Látkování mě docela začalo bavit, koupila jsem i pár hodně hezkých plen a zjistila si o látkování vše dostupné. A jak už to s dětmi bývá, přišla zase změna. Po novém roce jsem plánovala nakoupit ještě něco do výbavy a najednou vidím syna (v té době už dávno chodil), jak si sundává kalhoty a sedá si na nočník. "Copak děláš?", ptám se se zájem. "S´ikam (polsky čůrám)", odpoví on, docela bez zájmu. To mu bylo 15 měsíců.
Nechci tvrdit, že od té doby se už nikdy nepočůral nebo hlásil vždy na 100 %, ale je pravda, že ten den jsme se vrátili zpátky ke čtvercovkám a po novém roce jsem místo plenek nakoupila 2 sady slipů s autíčkama, které jsme začali hned používat. Syn byl někdy tak vehementní, že hlásil i 2x za 30 min a pak seděl na nočníku a snažil se pustit aspoň 3 kapky, protože měl radost, že na něm může být. Na jeho přání jsme mu koupili nočník s řidítky (syn je vášnivý řidič). Někdy od dvou let už čůrání není u nás téma dne. Syn prostě chodí sám nebo si sám řekne. Jen v cizím prostředí nebo když se necítí úplně komfortně, tak se musím víc ptát (aby to nedržel až domů) nebo vzít suché slipy do rezervy. A jako většina dětí i on občas zapomene v zápalu hry, když je unavený nebo neřekne člověku, který mu úplně nesedí, když ho dám na chvíli hlídat.
BKM nás toho hodně naučila o nás samotných i o synovi. Vytrénovala nás v trpělivosti a sebeovládání, vstřícnosti a mírnosti. Netvrdím, že je BKM zcela jednoduchá, ale myslím, že oč je náročnější na začátku, o to je přechod k samostatnosti dítěte jednodušší. Není nutné pak ve dvou letech už nic vysvětlovat. Děti chápou o co jde. Určitě bych nemohla říct, že se nám BKM dařila jako Ingrid Bauerové v knize Bez plenky, ale zvládli jsme ji. Zkrátka jsme ji v těch náročnějších obdobích nevzdali a to je myslím podstatné. Nenechali jsme se zviklat okolím, které na nás často valilo oči. S manželem nás BKM více sblížila v péči o syna a povzbudila v tom, že člověk se nemusí bát zkusit něco nového, i když kolem něj to všichni dělají jinak. Osobně jsme první rodinu, která praktikovala BKM poznali až když měl syn 10 měsíců.
Vím, že každé dítě je jiné a každý bezplenkový příběh také, ale nezoufejte, pokud jste zrovna v situaci, že se vám nedaří. Někdy stačí chvíli vydržet a opět se to zlepší. Na druhou stranu zase není nutné si vyčítat, pokud BKM vzdáte. Není to pro všechny, někoho to stojí opravdu hodně sil, sebeovládání, času atd. Nejste méně kontaktní rodiče, pokud BKM nepraktikujete nebo praktikujete jen z části. A látkování je přece taky super :) a eko, jen trochu nákladnější.

Pokud byste měli nějaké dotazy k BKM, neváhejte se mi ozvat osobně nebo dole do komentáře. A určitě někdy přijďte na Podpůrnou skupinu, kde se BKM také často věnujeme. Můžete tam poznat maminky, které nejen praktikují přirozenou hygienu nemluvňat, ale třeba řeší podobné problémy jako vy. Já mám tato setkání moc ráda, člověk má na nich často pocit, jako by byl na chvíli mezi svými a ví, že v tom není sám.
Nejde to samo, ale jsem si jistá, že u dalších dětí budu BKM určitě zase praktikovat!
12.07.2016 16:04:13
ernstoval
LUCIE ERNSTOVÁ - Spokojená máma | spokojenamama@seznam.cz | 724 663 586
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one